Článek

Jak zpětně hodnotíte peripetie svoje a vaší generace?
Na rozdíl od generace šedesátých let, která mohla studovat a jezdit na Západ, byla ta moje o hodně pragmatičtější, ale i nihilističtější. Můj otec byl postižen po roce 1968, takže jeho i mě život trochu mlel. Kvůli otci mě totiž nechtěli vzít nikam na střední školu. Nabídli mi ale vojenské gymnázium v Opavě. Otec mi řekl: "Musíš mít maturitu za každou cenu. Když bude potřeba, tak tě vyplatím, abys tam nemusel zůstat." Přijímačky jsem udělal, ale napsali mi, že nejsem přijat. Musel jsem se proto přihlásit na jediný volný učební obor, který mi nabízeli na zedníka. Koncem srpna jsem ale nečekaně dostal dopis, že mám přece jen nastoupit na vojenské gymnázium. Dnes to přičítám hlavně tomu, že byl začátek sedmdesátých let, čistky ve společnosti ještě pořádně nezačaly, a hlavně se tam moc kluků nehlásilo. Nakonec jsem do Opavy odjel, ale se svou individualistickou povahou jsem se tam strašně trápil. Brzy jsem ale začal hrát dorosteneckou volejbalovou ligu a ty čtyři roky nějak přežil.

Proč jste se pak přihlásil na strojní fakultu?
Vzhledem k mým "kádrovým předpokladům" se tam šlo nejlépe dostat. Přijímačky jsem udělal velmi dobře, ale když jsem u pohovoru viděl svůj posudek, plný otazníků a vykřičníků psaných fialovou tužkou, řekl jsem si, že je asi konec. Ale i brněnská strojárna trpěla nedostatkem studentů a přijímali tam i takové nespolehlivé "živly" jako já.

Kdybyste si tehdy mohl vybrat, co byste studoval?
Tehdy jsem chtěl být spisovatelem nebo novinářem. Na Brno a léta 1975-80 ale vzpomínám rád. Po éře vojenského gymnázia, kdy mé kontakty s dívkami byly velmi sporadické, znamenalo Brno explozi vztahů. Chodil jsem do divadla X, Na provázku, na Hutku, poslouchali jsme Plastiky a pátera Karáska. Má brněnská léta byla hodně bohémská, trochu dolce vita po hospodách. Určitou dobu jsem také dělal barmana ve vysokoškolském klubu, kam chodili fotbalisté Zbrojovky Brno v čele s Kroupou a Jarůškem. Vedle toho k mým oblíbeným zábavám patřilo zajít do knihovny Jiřího Mahena, půjčit si standardně patnáct dvacet knih a na tři dny se s nimi zavřít na koleji. Předělem byl rok 1977. Po Chartě 77 doba hodně zpolitičtěla a my s ní. Začaly se zavírat kluby, na koleji jsme přepisovali různé materiály a všichni cítili, že začíná jít do tuhého. Školu jsem sice dostudoval v řádných termínech, ale byl jsem špatný student. Dnešní děkan Vrbka, který mě zkoušel z předmětu pevnost a pružnost, si dodnes tu hrůzu pamatuje.

A příchod do Ostravy?
To už byla jenom strašná macha. Život se dvěma dětmi v malém bytě za dva a půl tisíce, plácání čehosi v práci u prkna, a hlavně úniky hory, skály, lyže, jeskyně, voda, prostě jako drtivá většina lidí v šedé zóně. S mou ženou jsem se seznámil na vysoké škole, ve čtvrtém ročníku jsem se oženil a v posledním se nám narodilo dítě. Jsme studentské manželství, které přežilo, i když jsme pořád měli existenční potíže.

Pane Topolánku, myslíte, že máte na to, vést stát?
To se musíte zeptat jiných. Když jsem byl ale na manažerské stáži v Nikósii, tak jsme dělali takový složitý test, ze kterého mělo vyjít, pro co máte talent. Hodnocení v různých oblastech bylo od jednoho do deseti bodů. Kdo už jste měl za něco sedm bodů, byl jste úspěšný. Jediná činnost mně překvapivě vyšla za deset bodů, což mi tehdy připadalo absurdní, byl to sociál worker. Tím byl myšlen člověk, který pracuje s lidmi, umí komunikovat a manažovat jejich zájmy. Politika mě skutečně baví a dělám pro ni maximum.

Místopředseda ODS Petr Nečas mě kritizoval za větu, že když nebudu na kongresu ODS koncem roku 2004 znovu zvolen předsedou, tak pro mě začíná nový život. Myšleno, že odejdu z politiky. Já to tak cítím. Nikdy jsem nehrál při zdi a na jistotu. Když nebudu moct vest ODS do voleb v roce 2006, nebudu kandidovat na senátora nebo poslance, abych si zajistil nějaké politické a finanční krytí. Ne, jdu do toho natvrdo a buďto vyhraju, nebo budu poražen. Nic mezi tím.

Vím o vás, že v roce 1991 jste jako člen OF odmítl vstoupit do ODS. O jedenáct let později jste se stal předsedou této strany. Udělal jste chybu tehdy, nebo dnes?
To je jinak. Po revoluci jsem se dostal za OF do zastupitelstva osmdesátitisícové Ostravy-Poruby. Na schůzi OF v roce 1991 pak přišel jeden sekyrník a řekl: kdo je pravice, jde do ODS, a kdo levice, do OH. Odpověděl jsem: já jdu středem ven. Vstal jsem a odešel. Hlavním důvodem nevstupu ale bylo, že jsem už na politiku neměl čas, protože jsem s kolegy začal podnikat a budovat firmu. S ODS jsem však kontakt neztratil a v roce 1994 mě vyzval tehdejší ostravský primátor Evžen Tošenovský, abych kandidoval do celoměstského zastupitelstva. Tak jsem opět přijal úlohu "sociál workera".

Do Senátu jste se dostal v prosinci 1996. Tehdy jste působil jako člověk, který neví, jestli být v politice, nebo v byznysu. Jestli má být s rodinou v Ostravě, nebo na zasedání senátních výborů. Prostě talentovaný, ale nesoustavný člověk.
Ten pocit máte neprávem. Odešel jsem z postu generálního ředitele společnosti v době, kdy nebylo jasné, že budu zvolen. Pak jsem dělal intenzívní kampaň a činnost ve firmě jsem ukončil, přestože jsem zůstal v představenstvu. Pravda je, že jsem se zhruba rok v Senátu politice učil, a nábožně naslouchal projevům Koukala, Rychetského, Jurečky a dalších. Učil jsem se ale rychle, protože v roce 1998 jsem se stal všemi hlasy předsedou klubu. To už jsem byl podruhé zvolen do Senátu, což znamenalo definitivní zpřetrhání mých podnikatelských vazeb. Možná se vám zdá, že jsem nebyl příliš vidět, ale já byl orientován na hospodářské věci.

Váš stranický místopředseda Nečas na kongresu ODS mluvil o vlivu tří finančně mediálních skupin na českou politiku (ČSOB, Mostecká uhelná a skupina PPF). Je možné vládnout bez úzkých kontaktů na tyto oligarchy?
Moje výhoda oproti všem politikům, kteří po roce 1989 vstoupili do veřejné sféry, je, že jsem do roku 1996 absolvoval reálný život. Z tohoto období znám všechny lobbisty, jejich preference, vím, co prosazují, a jsem schopen se s nimi bavit, aniž bych si zadal. Osobně udržuji kontakty proto, že chci mít informační bázi. Myslím, že nejde nekomunikovat. Jsem samozřejmě přesvědčen, že tyto skupiny politiku velmi ovlivňují, ale nelze bojovat se všemi. Se Špidlou jsem zajedno, že je třeba bojovat s těmi, kteří dnes porušují zákony, to především. K tomu ale musíte mít přesné informace, jinak se ocitnete v informačním zajetí.

Co tím myslíte?
Když nemáte k rozhodnutí dobré informace, tak se stáváte nástrojem v rukou různých skupin a poradců. Vliv státu na ekonomiku za sociálně demokratických vlád stoupá a to s sebou nese celou řadu rozhodnutí, která deformují chování hráčů na trhu.

Existuje u nás zeď mezi politikou a ekonomikou?
Je otázkou, jestli něco jako zeď vůbec existuje. V rozumném světě ale je hrana, která je vnímána jako nepřekročitelná. A když je překročena, tak stát i společnost vědí, jak se s tím mají vypořádat. U nás je vnímání lidí, co je normální a co za hranou, rozostřené.

Buďte konkrétní.
V normální zemi by například nikdy nemohlo probíhat výběrové řízení na privatizaci hnědouhelných společností jako u nás. Od začátku bylo jasné, kam to směřuje. Vláda prostě udělala uzavřený výběr a určila pravidla, jež předem vyloučila některé zájemce, a dala najevo, že například nemusí rozhodovat cena. Ve výběrových komisí navíc sedí lidé, kteří jsou ve střetu zájmů. Mám ale pocit, že to tady nikomu moc nevadí. Lidé si prostě zvykli i na to, že když chtějí na úřadech něco rychle vyřídit, tak podstrčí deset dvacet tisíc. Nebo se bere jako normální, že když vás zastaví policista, tak se ptáte: s bločkem, nebo bez bločku? Korupce se rozrůstá proto, že se přijímají nové a nové regulace, nařízení, vyhlášky. Vytváří se tím prokorupční prostor, který lidé přirozeně využívají. Jakákoli vnější represe vůči tomuto prostředí vede jen ke zvýšení ceny za úplatek.

Takže tvrdíte, že až se dostanete k moci, omezíte vliv podnikatelských oligarchů i úředních razítek?
Nejvíc si slibuji od toho, že rychle doprivatizujeme státní majetek. Tím zmenšíme podíl státu na přerozdělování nejrůznějších dotací a organizování státních zakázek. Budeme se snažit také snižovat daně, a tím zmenšovat prokorupční prostor. To je hlavní prevence proti úplatkářství. Zmenšovat počty-razítek, nařízení, a především snižovat daně. Výrazně tím eliminujete šedou ekonomiku, protože lidé nemají důvod nezdaňovat a podvádět. Všechny ostatní věci, jak na korupci vyzrát, jsou jenom řeči.

Mimochodem, kdo vás připravuje na televizní debaty? Dva poslední duely s Vladimírem Špidlou jste působil nepřesvědčivě, až nepřipraveně.
Žijete v mylné představě, že například v Sedmičce na TV Nova vás nechají chrlit nějaká čísla. Na ten pořad se připravuje stále hůř a hůř, protože se točí kolem okrajových témat a podstata uniká. Je to stále míň o argumentech a stále víc o tom, jak pohybujete rukama a nohama.

A co Sedmička prvního ledna 2004? l s tím vystoupením jste byl spokojen?
Myslel jsem, že to bude ohlédnutí za minulým rokem, ale nakonec se vyvinula jako debata o senátním jídelním lístku. Nemám však pocit, že bych selhal. Tyto pořady nejsou o idejích a programech. Není chyba politiků, že o nich nemluví, ale dramaturgie, která si myslí, že lidé chtějí slyšet jenom detaily platy poslanců a ministrů, auta hejtmanů, imunita senátorů, obědy v parlamentní restauraci. Strašně se to přibližuje Kotli.
I vám musí být jasné, že v televizní diskusi nehraje odbornost žádnou roli.

Vaše první televizní diskuse se Špidlou byla ale úplně jiná. Tam seděl skutečný vůdce opozice.
Ale nebyla jiná. On se Špidla jenom poučil. Když si vezmete jeho vystoupení, tak vidíte, že se jen usmívá a říká velmi ploché věty. Pro tento typ pořadu to myslím úplně stačí.

Není příčinou vaší menší razance to, že se s premiérem v poslední době nápadně často setkáváte?
Tak to není. Se Špidlou mám korektní vztah a spojuje nás boj proti korupci a organizovanému zločinu. Nic víc. Nedělá mi problém být ostrý, jen jako předseda ODS nechci slovně ujíždět jako někteří naši poslanci.

Co říkáte této definici Topolánka: člověk s geniální intuicí a instinkty, jenž ale nemá strategické myšlení a žije ze dne na den. Problémy, které přímo řešit nemusí, neřeší. Prostě politický melody boy.
O sobě se mi nemluví dobře. Sleduji ale pokus udělat z Topolánka člověka bez vize. Málokdo však tuší, co pro mě znamenal rok od doby, kdy jsem se stal předsedou ODS. Za ten rok jsem jednal s lidmi od kardinála Vlka až po šéfa odborů, přes akademickou obec, desítky velvyslanců a také jsem objel všechny regiony v ODS. Je to ale činnost, o níž nemám potřebu mluvit, ale doufám, že se výsledky projeví někdy v budoucnu.

A co intuitivnost?
To pokládám za přednost. Stejně jako schopnost komunikace a kompromisu. U nás se stále mluví o nedostatku politiků s vizí. Pravicová vize ale zůstává stejná, jenom vycházíme z jiné situace. Mimochodem, copak má sociální demokracie vizi?

Velmi zřetelnou: nárůst platů a sociálních dávek bez ohledu na ekonomický výkon a zadlužení státu. Současně to kombinují s represí v bezpečnostní oblasti. Říkají tomu vize sociálního státu. Jaký stát chcete vy? Prosím v několika větách.

To ale není vize, to je pouze slib.
Ne, to už je zčásti realita těchto dní. ČSSD také díky tomu vyhrála podruhé za sebou volby, což je teprve čtvrtý případ ve střední a východní Evropě za posledních patnáct let.

V tom případě se vraťme k tomu, co její předvolební panáček Socánek sliboval a co nyní plní. Podívejte se na dnešní preference, které jsou poloviční vůči ODS.

Vraťme se ještě k vaší vizi.
Tedy k tomu, jak se dívám do oblak?

Ne, jak si vy sám představujete budoucí českou politickou situaci.
Nejsem velký vizionář, jenž by chtěl řešit globální problémy. Chci silný a malý stát, což se nevylučuje. Stát takový, který v základních činnostech (bezpečí lidí a majetku, zahraniční bezpečnost, právo) ochrání lidem život. Musí pomáhat v těch činnostech a těm lidem, kteří si jinak pomoci nemohou. Všechny systémy musí motivovat k aktivitě. My musíme primárně řešit zaměstnanost, ne nezaměstnanost. Musíme dát ekonomice impulsy, jež povedou k tomu, že lidé se začnou starat o sebe, a to, co si vydělají, jim na vysokých daních nebrat. To se ale občanům vysvětluje hůř. My jim jako socialisté neříkáme: dáme vám vyšší platy. My říkáme: chceme vám umožnit, abyste měli vyšší platy. Dnešní vládní politika je v tomhle úplně odtržená od reality a v žádném segmentu není schopna řešit jakýkoli problém.

Konkrétně prosím.
Základní je, že každý musí být schopen platit své dluhy, to se týká především této vlády. Příští kabinet bude muset říct, jaká je skutečná výše dluhů, a určit splátkový kalendář. Obecně: za dvě základní hodnoty považuji svobody jedince a soudržnost rodiny. Nechceme vytvářet alternativní rodinné systémy, dávat státu možnost vměšovat se do rodiny tím, že jí nejdříve kvůli vysokým daním vezmu peníze, jež pak milostivě vrátím přes sociální dávky. A čím rozpadlejší rodina, tím větší dávky. Na jednom semináři jsem také řekl, že ODS by měla vyluxovat pravicové spektrum. Existuje spousta lidí, kteří by nás měli přirozeně volit, ale nějak jsme je naštvali. To všechno se nyní snažíme akcentovat, když rozpracováváme program Modrá šance. Nečasová vize profesionální armády, Římanova vize nového růstu. To všechno jsou konkrétní vize, takže já nové vize představovat nemusím.