Článek

Hraju dost vabank, ale vyhraju

6.5.2004 | MF DNES | Sdílet

Rozhovor s předsedou ODS Mirkem Topolánkem o tom, s kým by chtěl vládnout, o prezidentu Václavu Klausovi a o Evropské unii

Mirka Topolánka čeká letos volební kongres ODS. Když na něm obhájí místo předsedy (o čemž on příliš nepochybuje), měl by pak vést největší opoziční stranu do parlamentních voleb. A podle vlastních slov je už také připraven stát se českým premiérem.

Pane předsedo, spíte v poslední době dobře?
Spím celý život dobře, ale poměrně málo.

Ptám se proto, že již několik týdnů se spekuluje, že část ODS s vámi není spokojena a že na letošním kongresu vaší strany byste mohl být sesazen. Cítíte podobný tlak?
Necítím ho tak silně, jak se o tom spekuluje. Na druhé straně jsem člověk, který pracuje nejlépe pod tlakem. Mně tlak vyhovuje. Pokud uspějeme v letošních trojích volbách, tak by se na kongresu ODS nemělo stát nic mimořádného a měl bych dostat opět důvěru. Ale politika, jak ukázaly španělské volby, se mění během dnů a není to pomalu tekoucí řeka.

Na sebe jste vsadil skoro všechno: přestěhoval jste se s rodinou do Prahy, nebudete opět kandidovat do Senátu. Co když v boji o šéfa ODS přesto prohrajete? Co byste dělal?
Mě ta situace neděsí a dovedu si sám sebe představit v jiných životních rolích. Ale je pravda, že to hraji dost vabank. Kdysi jsem opustil podnikání, a když nebude zbytí, tak opustím i politiku. Když budu zdravý, dokážu se postarat sám o sebe.

Nebojíte se možných následků neúspěchu?
Kdybych se bál, tak bych do toho nešel. Už v listopadu 2002, před mým zvolením za předsedu ODS, jsem řekl, že jsem vždy plnil roli vůdce smečky či osamělého vlka. Někdy i obojí.

Ta smečka, to je ODS?
Prokázal jsem, že i ve vypjatých situacích si dokážu zachovat chladnou hlavu a ti lidé, kteří pochybovali, zda to zvládnu, už dnes ty pochybnosti nemají. Když použijeme váš eufemismus, tak jsem vůdcem smečky. Mám navíc exkluzivní dohody s hlavními hráči v ODS a chápu jejich ambice.

Co to znamená exkluzivní dohody?
Jejich ambice se v tuto chvíli nekříží s mými ambicemi. V politice je normální, že na každé místo musí být velký tlak. I na mé místo předsedy strany. Ale že by mi někdo šel po krku? To tak není a ti lidé za mnou v podstatě stojí.

Všichni? Říká se, že jedním z těch, kteří se vám chtějí postavit, je šéf parlamentního klubu ODS Vlastimil Tlustý.
Ze své pozice ve sněmovně má dominantní postavení. Náš vztah se však začal lepšit loni, když se vyjednávalo o prosazení Václava Klause na prezidenta, a dnes máme vztah nadstandardní.

Když máte exkluzivní dohody, plyne z nich, že na kongresu nebude pan Tlustý proti vám kandidovat?
Myslím, že to hrozí, jenom pokud by bylo mé vlastní postavení ohroženo. Pak by se o to možná pokusil.

Nevadí vám u něj jeho komunistická minulost?
On není ani předseda, ani místopředseda ODS. Nese si svůj kříž.

To zní hodně podivně: bývalý komunista si nese svůj kříž...
Je tím politicky postižen, jinak by možná tím předsedou strany už byl. V ODS existuje silný antikomunistický náboj. Vlastimil Tlustý ovšem již léta přesvědčuje, kam patří, ale to své selhání si nese s sebou.

Řekl vám, proč vstoupil do KSČ?
Bavil jsem se s ním o tom. Z důvodů spíše ekonomických či důvodů dělat vědeckou kariéru přistoupil na tento krok a myslím, že dodnes toho lituje.

Já se to pokusím přeložit pro čtenáře: vám podobný kariérista nevadí.
Ty otázky by spíše měly mířit na něho. Dnes je to pravicový politik a naše spolupráce funguje dobře.

Jak se díváte na možného dalšího protikandidáta na předsedu ODS, na pražského primátora Pavla Béma? Zdá se, že z něj ta touha po vysokých funkcích až tryská.
On by chtěl být místopředsedou, ale nevylučuji, že má i další ambice. To je zdravé. I s ním mnohé věci konzultuji, a pokud se opravdu nestane něco mimořádného, tak si myslím, že i on bude stát za mnou.

To už jste se s ním dohodl?
Pražská ODS není jednoduchý organismus. Měli jsme tam vždy významný volební výsledek. Dokonce se svého času říkalo, že za ODS může v Praze kandidovat i tenisová raketa...

Tenisová raketa a teď vy.
V pražské ODS musíte na rozdíl od jiných komunikovat s dvaceti třiceti lidmi. Ale s Pavlem Bémem máme společné projekty. Zda budu kandidovat v hlavním městě, o tom se rozhodne až příští rok. Ale Bém se nebrání tomu, abych zde kandidoval jako jednička.

Neříkejte, že vaše spolupráce s místopředsedy je tak dokonalá a idylická.
Můj vztah k nim není tak dominantní, jako byl za Václava Klause. Ti lidé byli určitým způsobem zastíněni a neměli takový prostor. Ten prostor dostali a já jsem s nimi opravdu spokojený.

Pan Bém v rozhovoru pro Nedělní svět řekl, že některé věci konzultuje s Václavem Klausem. I vy konzultujete s hlavou státu?
S prezidentem se potkávám poměrně často. I neformálně, tenisem počínaje a koncertem konče. Nemám s ním samozřejmě ty vztahy jako Pavel Bém, on má k němu blíž.

To znamená, že už nejste prázdný a falešný, jak tvrdil kdysi z kongresu ODS ve Františkových Lázních Václav Klaus ve svých SMS zprávách?
Ale on mluvil o projevu, ne o mně. Není pravda, že jsem prázdný a falešný. Ani ten projev nebyl takový.

Jak je ODS připravena na případný pád vlády?
Přemýšlíme o tom už rok a půl. Kdyby se tak stalo, začneme jednat. Pokud sama sociální demokracie nebude chtít dospět k předčasným volbám, tak žádné nebudou. Když jsme se loni snažili o pád vlády, tak to nevyšlo.

O čem byste jednali?
Po pádu vlády by ČSSD koketovala s menšinovou vládou, fakticky s podporou komunistů. V případě rozpočtu by se mohla opřít za případné výkupné i o hlasy bývalých koaličních partnerů.

Byli byste ochotni alespoň na přechodnou dobu vstoupit do velké koalice se sociální demokracií?
V dané chvíli je to nesmyslné řešení. Přechodná vláda by měla pouze mandát dovést zemi k předčasným volbám. Ovšem čas se zkracuje, a pokud bude sjezd ČSSD až na jaře příštího roku, tak nikdo nebude koketovat s myšlenkou na předčasné volby. Pak kromě rozpočtu vláda zřejmě nebude předkládat žádné významnější zákony.

Hraje v těchto vašich úvahách nějakou roli to, kdo je v čele ČSSD?
Pro nás představuje dnes daleko větší nebezpečí Stanislav Gross než Vladimír Špidla.

To vysvětlete podrobněji.
Gross nemá žádný zahraničněpolitický rozměr, není ideově ukotven, nikdo přesně neví, co si myslí, a nám se zdá, že se ani nežene do šéfování ČSSD. Navíc ta jeho "vlivová mapa", tedy lidé posazení na nejrůznějších postech, dnes představuje skutečnou hrozbu pro Českou republiku. Je to politik, s kterým se budu domlouvat velmi složitě. To by musela ta havárie vládnutí u nás být mimořádně velká, abychom do toho šli.

Zeptám se hypoteticky. S Milošem Zemanem byste do toho šel?
Kdybych chtěl o tom žertovat, tak bych řekl, že je to politik minulého století. Promarnil svoji šanci a jeho vliv v sociální demokracii by mohl vzrůst pouze při její fatální prohře ve volbách. Pak by mohl přijít jako nějaký mesiáš. Ale na rozdíl od ostatních drží slovo. Jenže on by chtěl menšinovou vládu s podporou komunistů.

Zkusme se posunout do roku 2006. Třeba vyhrajete volby, dostanete šanci sestavit vládu. Dá se předpokládat, že bude koaliční. Vy tvrdíte, že byste dokázali i v nějaké koalici prosadit to, co dnes tvrdíte veřejnosti? O tom se dá pochybovat.
Náš mandát by musel být silný. Vše záleží na výsledku. Koalice by mohla vzniknout s lidovci, pokud to nebude vycházet, tak i se sociální demokracií.

Vylučujete dopředu komunisty?
Samozřejmě.

Jak prosadíte své cíle se sociální demokracií?
V programovém prohlášení bychom měli určité programové priority, přes které, jak se říká, by nejel vlak. Myslím, že s lidovci bychom se na celé řadě věcí shodli. My vstoupíme do takové vlády, která půjde směrem našeho programu. ODS navíc nikdy moc neslibuje.

To není pravda. I ODS před mnoha volbami slibovala kdeco.
Když slibujeme podnikatelům, že bude možné do sedmi dnů zaregistrovat firmu, a dnes je to 88 dní, tak to myslím, že se dá prosadit. Slibujeme vyčištění podnikatelského prostředí, i to se nám může podařit. Slibujeme daňovou reformu. Jsem si vědom toho, že v tomto případě to bude složité a těžké. My na rozdíl od ČSSD nepůjdeme proti vlastnímu programu. Jsme proevropská strana V sobotu jsme vstoupili do EU.

Část veřejnosti však vnímá ODS jako protievropskou stranu.
To je jeden z velkých mýtů. Už při svém vzniku měla ODS dvě zahraničněpolitické priority: vstup do NATO a do Evropské unie. My jsme se ovšem nikdy nevzdali kritického pohledu na některé problematické věci, dnes třeba na novou evropskou ústavu. Podobný názor jako my zastává mnoho lidí a stran v Evropě i část našich občanů. My jsme strana významně proevropská. Ale nefederalistická.

Někteří členové vaší stínové vlády, jejímž jste vy předsedou, však vyzývali před referendem, aby voliči hlasovali proti vstupu do EU.
Narážíte asi na hlasování Ivana Langera či Martina Římana. To byl jejich osobní postoj, ale drtivá většina ODS byla pro vstup.

Vy si umíte představit pana Římana ve vaší vládě, jak jezdí do Bruselu, když je proti unii? Jak by se tam s ostatními dohodl?
Proč by nemohl být ve vládě? Určitě by vyjednával dobře a v zájmu naší republiky. Osobní postoj v referendu je jedna věc a druhá věc jsou současné politické preference ODS.

A českou pozici mají hájit lidé, kteří jsou proti samé podstatě fungování EU? To považujete za možné?
My jsme třeba proti tomu, aby se v unii pracovalo s takovými deficity, a to budeme v unii hájit. Odlišme striktně jedno hlasování v referendu a schopnost hájit české zájmy.

Tak uveďte argumenty, proč nejste protievropská strana?
Na rozdíl od mnoha politických stran my máme konkrétní program, který budeme v unii prosazovat. Navíc, a o tom se u nás také nemluví, jsme v Evropě vnímáni jako akceptovatelná strana, která má jenom některé odlišné názory na EU.

Dokážete obhájit české národní zájmy v rámci Evropské unie lépe než jiné strany?
Naše heslo v této volební kampani do Evropského parlamentu je: Stejné šance pro všechny. Nechceme žádné zvláštní výhody proti komukoli v Evropě, ani jako země. Chceme však, aby s námi bylo zacházeno stejně jako se starými členy unie.

Vyjmenujte výhody vstupu Česka do unie?
Je to velká výzva a příležitost. Dále větší trh pro ekonomiku, určitá bezpečnostní výhoda, pokud si Evropa nezačne hrát na paralelní uspořádání vůči NATO. Vstupujeme do prostředí se standardními postupy, a proto to pokládám za jakousi civilizační misi. I když to myslím v uvozovkách.

A nevýhody?
Jsou dány nerovným postavením. Rizika vyplývají i z hluboké míry integrace, která probíhá bez toho, že by se jednotliví občané identifikovali jako Evropané. Není také vyjasněno, co bude dál. Kde jsou vlastně její hranice? Velká diskuse nás čeká kolem Turecka. Nesouhlasím také s dokumentem, který se prezentoval jako nová evropská ústava. Cílem všech českých politiků by mělo být, abychom si v unii uchovali svoji českost a neztratili se v ní.

« zpět na přehled článků