Článek

S odchodem spěchat nebudu

29.3.2010 | Právo | Sdílet

"Nesmím stahovat kalhoty, když je brod ještě daleko Kandidátem na premiéra se člověk nestává tím, že to prohlásí. Před Petrem je ještě hodně práce."

Pane předsedo, vzdal jste se kandidatury do Sněmovny, ale ODS dál vedete. S tím, že pokračování ve funkci zvážíte. Kdy řeknete jasné slovo, zda zůstanete v čele ODS, nebo rezignujete?

To záleží na několika faktorech. Zásadně na to nebudu spěchat. První věc je, jestli budu chtít dělat dál v politice, ať už v jakékoliv roli, a mít zájem na tom, aby ODS vyšla z této katarze posílená. Nebo jestli se rozhodnu politiku opustit. Pokládám se za užitečného i v případě, když zůstanu. Není tak jednoduché předat funkci, i když jde to ze dne na den, ale to bych pokládal za nezodpovědné. Souvisí to s tím, že si myslím, že nelze jenom tak předat ódeesku kmotrům. Je třeba, aby nezávisle na volbách, protože to je jen epizoda v dějinách jakékoliv strany, ODS měla jakýsi pud sebezáchovy, přežít, posílit se na tom, vygenerovat nové vedení, do kterého já samozřejmě už nebudu aspirovat. Rozhodnutí, jestli si ponechám vliv a jestli budu chtít do toho zasahovat, či nikoliv, to nyní nedefinuji časově. To se prostě rozhodnu v následujících týdnech.

 

Co vy říkáte na výsledek čtvrteční výkonné rady ODS?

Mám z toho samozřejmě smíšené pocity. Na výkonné radě se sešly v podstatě tři skupiny lidí. Jedna skupina, která toho využila ke konečnému zúčtování pod heslem Dost bylo Topolánka. O což usiluje v podstatě dva roky, někteří déle. Druhá skupina byli lidé, kteří přijeli z regionů. Příbuzní jim posílali maily, esemesky, lidé s nimi mluvili na ulicích, i když vůbec nevěděli, o čem ta kauza byla, a byli zděšeni mediálním obrazem. Těm zazlívám jediné, že si neponechali racionální myšlení a dali prostor emocím. Třetí skupina byli lidé, kterých si vážím, protože i proti té většině zastávali ten názor, který pokládám za správný. Nesmím stahovat kalhoty, když je brod ještě daleko. Beru to jako fakt, nezaskočilo mě to. Standardně jsem v těchto situacích ten nejklidnější a nejracionálnější. O tom, co bude dál, se rozhodnu a nebudu v žádném případě na to rozhodnutí spěchat.

 

Platí, že volební lídr ODS Petr Nečas je také kandidátem na premiéra?

To, že byl Petr Nečas na můj popud navržen jako volební lídr ODS, v přeneseném slova smyslu znamená, že je naše jednička do voleb. A pokud taková konstelace nastane, tak by měl být kandidátem na premiéra. Myslím, že on sám to ještě musí prokázat. Kandidátem na premiéra se člověk nestává tím, že to prohlásí. Myslím, že před Petrem je ještě hodně práce.

 

Vraťme se k úterý, kdy jste překonal hrozbu politické smrti a rozhodl jste se dál vést ODS. Myslíte si, že po celodenním dramatu na grémiu, ve čtvrtek na výkonné radě ODS a aféře kolem vašich výroků má ODS ještě šanci uspět, nebo dokonce vyhrát ve volbách?

Nemyslím si, že jsem procházel v úterý nejhorší etapou svého politického života, těžko by se dalo hovořit o politické smrti. To, že jsme o této věci vůbec museli jednat, způsobila spíše tisková konference Přemysla Sobotky než vlastní pseudoaféra. Každopádně jsme si museli sednout, zvažovali jsme všechny varianty, zvažovali jsme rizika, zvažovali jsme vliv na členskou základnu, zvažovali jsme vliv na volební výsledek. Trvalo to dlouho, protože ten problém si zasloužil diskusi a nechtěli jsme sami sebe dostat pod časový tlak tak, abychom sami sebe k něčemu nutili, nebylo to volání "Topolánku, odstup" a Topolánek se zoufale držel židle. K tomu inkriminovanému, hloupému rozhovoru jsme se nevraceli. Domnívám se, že mé rozhodnutí zůstat bylo v dané chvíli správné. Dva měsíce před volbami je nesmyslné, hlavně na základě takové umělé, virtuální reality, stáhnout kalhoty, když brod je ještě daleko. Domnívám se, že ODS může vyhrát volby. V poslední době docházelo postupně k vyrovnávání preferencí ČSSD a ODS. Soc. dem. tím, jakým způsobem zneužila situace, jakým způsobem vystoupila, si určitě nepomohla. Ta účelovost byla vidět na první pohled a já doufám, že voliči nejsou hloupí a že to odhalí. Ti naši mohou být znejistěni a my teď budeme mít možná situaci o něco horší, ale díky naší kampani a obsahu ekonomického programu jsme začali získávat více méně navrch. Ten trend se asi teď na chvíli zastaví, ale pokud nebudeme dělat další chyby, tak je dostatek času na to voliče přesvědčit, že náš program je kvalitní a že jsme jedinou hrází a jedinou bariérou před nástupem spojené levice a před Jiřím Paroubkem. Pokud se nám toto podaří za dva měsíce vysvětlit, tak nemám o výsledek obavy.

 

Ještě k úternímu grémiu. Proč jste si nakonec řekl, že s tím v ODS neseknete, co bylo tím hlavním impulsem?

Vidím dva základní důvody. Za prvé jsem hluboce přesvědčen, že samotný můj odchod by neřešil problém, protože neřešil podstatu toho problému. To, že je ODS nedůvěryhodná, není přece pouze v osobě Mirka Topolánka, možná je to spíše naopak. Je řada lidí a řada afér, které jakoby překryla ta moje, ale v momentě, kdybych odešel, tak po třech dnech se znovu otevřou kauzy jako Opencard nebo případně Krakatice a další, a v tomto smyslu můj odchod nic neřeší. To byl první důvod. Druhý důvod je moje dlouhodobá snaha nejenom do ODS, ale do české politické scény vnést prvky standardnosti a politické korektnosti. To, že se nedodržují smlouvy a dohody, že se nedodržuje dané slovo, to, že se nedodržují pravidla, že se volí raději nestandardní postupy, viz sarajevský puč, loňský kongres, ale třeba i to, co se stalo tento týden, mě vede k tomu, že je třeba vnést do fungování ODS prvky standardního řešení. A pokusit se to vnést i do společnosti. Standardní řešení přece je, jestliže má předseda strany mandát vést stranu do voleb, že teprve prohrané volby ho mají vést k odchodu, ne nějaké nestandardní výkřiky na základě pseudoafér a záminek, ne palácové převraty a polopuče. To prostě destruuje nejenom vlastní stranu, ale dává jakési podněty k tomu, aby ta strana neměla právo na existenci, protože dříve nebo později ji podobné praktiky zabijí. Tak jako jsem říkal, že musíme vyřešit problém černých duší, a my jsme ho vyřešili, stejně tak musíme nastavit pravidla tohoto systému, která dávají vyspělost té společnosti. Zakotvit určitou tradici, kterou my samozřejmě nemáme a neměli jsme možnost v posledním století mít.

 

Vyříkal jste si s Přemyslem Sobotkou to, proč a jakým způsobem vás vyzval k rezignaci?

Neberu mu právo na odlišný názor, to je základ demokracie. Dávám mu dokonce právo ten názor sdělovat, nicméně přece jenom existují standardní postupy. Jeho výzva k odchodu na základě zkreslených informací z médií je strašně naivní a nechce se mi věřit, že by až tak naivní byl i Přemysl Sobotka. Nicméně my jsme se dohodli, že se vzájemně budeme respektovat i přes odlišnost názorů, a já doufám, že to oba dva dodržíme.

 

Jak jste na tom s premiérem Fischerem, který oznámil, že vaši vzájemnou komunikaci omezí na pracovní minimum? Budete to respektovat, přistoupíte na to, nebo se pokusíte nějakým způsobem znovu navázat předchozí vztahy?

Je evidentní, že řešení Jan Fischer jako premiér do říjnových voleb bylo standardní a dobré. Ten přesčas, který získal díky Jiřímu Paroubkovi, způsobil jemu i ostatním spíše problémy, protože si s tou rolí nevědí úplně rady. Myslím si, že každý, kdo se do té pozice dostane, reprezentuje stát, a to on nedělá špatně, ale na vnitřní problémy a nějaká razantnější řešení totálně rezignoval. Chybí mi u něho touha dokázat za ten rok a čtvrt, který mu byl dán, něco více než jen úřadovat. To, že on na mé výroky, neformální a vytržené z kontextu, reagoval takovým způsobem, pokládám za hodně účelové, i když rozumím tomu, že se může cítit být dotčen tím výrokem, že není dobrý premiér.

 

V jakém smyslu účelové?

I přes moje omluvy, osobní i mediální, zneužil té situace, kdy se psalo, že jsem homofob, antisemita atd. Opřel se o ta mediální vyjádření, že můj výrok byl antisemitský, přestože antisemitský nebyl. Bylo to naopak. Pouze jsem řekl, že fakticky je slabý premiér.

 

Nevidíte v té nejnovější "výrokové" kauze nějakou paralelu s toskánskou aférou?

Od roku 2003, kdy jsem první rok působil ve vrcholné funkci předsedy ODS, byla před každými volbami vytvořena totálně umělá aféra. Začalo to samozřejmě úplně vymyšlenou aférou Kořistka, kdy dokonce došlo k zadržení Marka Dalíka. Totálně vymyšlený příběh, na kterém se podílely zpravodajské služby i novináři, na kterém se podíleli mí soupeři, ať už byli vnitřní, nebo vnější. To se bohužel opakuje před každými volbami. Takže mě ta situace nepřekvapuje. A to i přesto, že nesu svůj podíl viny, že jsem dal tuto záminku. Dá se ale předpokládat, že kdyby nebyla tato, tak se najde úplně jiná. Kdyby nebylo Toskánsko, najde se jiný příběh.

 

Když hovoříte o roli soupeřů, myslíte, že už mají vyčerpáno, nebo může ještě do voleb něco přijít?

Vzpomínám si na diskusi, kterou jsem vedl s přítelem Markem někdy na podzim, když jsem se rozhodoval, jestli po pádu vlády, po zmařených volbách, po těch ranách, které mi naprosto vědomě uštědřil Jiří Paroubek svojí nekorektností a nedodržováním dohod, pokračovat v politice. A on mi tehdy řekl: "Už to bude jenom horší, oni se nebudou štítit ničeho." Já se tedy domnívám, že povedou pouze tento typ kampaně, přičemž je v dané chvíli nepodezřívám z toho, že byli přímo autory této uměle vyvolané aféry. Nicméně to pokládám za možné a nemohu to vyloučit. Zneužili toho takovým způsobem, že je mi jasné, že nepovedou žádnou pozitivní kampaň. Takže bude pokračovat tento souboj, který destruuje českou politickou scénu. My se v negativní kampani, kterou jsme nuceni také dělat, budeme uchylovat pouze k vysvětlování hrozby, kterou přináší vláda ČSSD a Jiřího Paroubka, hrozby pro stát, pro lidi, pro ekonomiku.

 

Často říkáte, že se chováte v soukromí stejně tak jako v politice. Zajímá mě, jestli na své zásadě budete po této aféře něco měnit.

Víte, jako člověk, jehož nezákonně pořízené odposlechy byly zveřejněny v médiích, jako člověk, který je permanentně legálně a v poslední době spíše nelegálně odposloucháván, jako člověk, který je permanentně sledován, který je pod mediálním tlakem, jsem se rozhodl už před lety, že těmito věcmi se nenechám ovlivňovat, v žádném případě se nikdy nenechám motivovat ke změně svého chování, pokládal bych to za velkou prohru. To neznamená, že bych se měl chovat neslušně. To, že se mi sem tam podaří nějaký velmi upřímný výrok, je sice pravda, ale zase bych velmi varoval před tím zjednodušením, že jsem pouze hulvát, protože mé činy, které jsem udělal, to, co jsem všechno v daných chvílích prosadil, hovoří daleko více za mě než ty kolikrát významově posunuté vytržené věty z kontextu. Mojí velkou nevýhodou v tomto smyslu, ale já ji pokládám za výhodu, je vnitřní integrita a to, že si nemusím na něco hrát, že nemusím tajit před lidmi, že snídám v hotelu Kempinski nebo v hotelu ve Vídni a kupuji si drahé obleky jako Jiří Paroubek. Nemíním si hrát na někoho, kým nejsem. Doma, v práci i na veřejnosti se budu chovat stejně, a pokud to někomu vadí, tak mě prostě nebude volit. To mě sice může mrzet, ale mám jistotu, že se na sebe vždy mohu podívat do zrcadla. Na rozdíl od jiných.

 

Na závěr se vrátím ještě k volbám. Čím chcete přesvědčit voliče, aby hodili ODS lístek do urny?

Myslím si, že voliči budou mít pozitivní a negativní motivaci. Ta negativní motivace je v tom, že si musí uvědomit, co znamená vláda socialistů s podporou komunistů. Musí si uvědomit, co to znamená pro jejich peněženky, pro jejich rodiny, pro jejich kariéru, pro jejich budoucnost. Pokud si to dobře uvědomí, tak budou hledat toho, komu chtějí hodit hlas, spíše z té středo-pravicové strany. Pro to, aby lidé volili ODS, musí najít motivaci, musí věřit tomu, že bude schopna řešit jejich problémy. Že má recepty na současné i budoucí trable ČR a že právě ona má sílu čelit problémům, které třeba ještě mohou nastat a které v tuto chvíli ani neumíme pojmenovat. Pokud to pochopí, tak tato negativní a pozitivní motivace je povede k tomu, že hodí lístek ODS.

(Autor: Jiří Ovčáček)

« zpět na přehled článků