Článek

Ekonomická patlanina na 27 způsobů

1.3.2010 | Euro | Sdílet

"Lisabonská strategie nebyla úplně špatná. Zaostávání EU bylo v roce 2000 evidentní. Slabý ekonomický výkon byl dán vysokou nezaměstnaností. Evropa ve srovnání se světovými hráči investovala málo do inovačního procesu. Oproti USA a Japonsku také trpěla nízkou produktivitou práce."

Přinesla Lisabonská strategie z roku 2000 evropské ekonomice něco pozitivního?

Lisabonská strategie (LS) nebyla úplně špatná. Zaostávání EU bylo v roce 2000 evidentní. Slabý ekonomický výkon byl dán vysokou nezaměstnaností. Evropa ve srovnání se světovými hráči investovala málo do inovačního procesu. Oproti USA a Japonsku také trpěla nízkou produktivitou práce.

Často se hovoří o příliš ambiciózních plánech LS...

Největším problémem LS byl její široký záběr a vysoký počet priorit. V podstatě šlo o nepopulární opatření, jako je penzijní a zdravotní reforma, zpružnění trhu práce a nižší podpory v nezaměstnanosti. Strategie zkolabovala, protože členské státy EU neprovedly reformy.

Jak hodnotíte uplynulou desetiletku?

Fakticky se nestalo nic. Úkolem bylo dosáhnout 70procentní zaměstnanosti. Cílem bylo zvýšit výdaje na vědu a výzkum na tři procenta HDP. Všechny ekonomické reformy, jako jsou dokončení vnitřního trhu, liberalizace síťových odvětví, odstraňování překážek podnikání a odbyrokratizování, zůstaly jen v proklamacích.

Co bylo cílem změn?

Mluvilo se o sociálním státu, ale nikdo neměl odvahu říci, že je to vlastně odchod od státu blahobytu. Hovořilo se o zpružnění trhu práce a o reformě penzijního a zdravotního systému. Výsledek v roce 2004 však byl tristní. Kokova zpráva proto konstatovala, že Evropa promarnila šanci.

Jak jste vnímal snahu v roce 2005 revidovat LS?

Obnovená LS byla mnohem jednodušší. Měla přesněji vymezené priority. Existovaly pouze dva základní cíle - dosáhnout vyššího a trvalého růstu a vytvořit více lepších pracovních míst. To bylo rozhodující pro prosazení sociálních a ekologických zájmů.

A výsledek?

Musely se předkládat formální národní programy pro růst a zaměstnanost. Lisabonské cíle členské státy EU opět neuskutečnily. Pokud se něco náhodou provedlo, stalo se to bez ohledu na LS. Opět to byl průšvih. Výsledek byl skoro nulový.

Co přinese další pokus o vypracování ekonomického plánu obnovy na příštích deset let v takzvané Strategii 2020?

Musí se znovu zredukovat cíle. To však ze současných diskusí o vizi do roku 2020 nevyplývá. Zájmy členských států EU jsou příliš rozdílné. Země EU znovu pečou dort jako kočička s pejskem. Dostanou tam nejen to, co do dortu obvykle patří, ale i to, o čem si každý myslí, že by tam pro něho mělo být. Maďarsko a další země budou usilovat, aby pokračovala Společná zemědělská politika EU. Uspět však může pouze masivní podpora vědy a výzkumu na úkor kohezní, sociální a společné zemědělské politiky.

Ze znalostní ekonomiky však vycházela už původní LS?

Tak tomu není. Bylo v ní příliš mnoho cílů, které se tříštily do dalších podcílů. Pokud se má EU shodnout na smysluplné strategii, pak musí mít jedinou prioritou. Začnou- li členské státy EU znovu prosazovat své politické a ideologické zájmy, nestane se nic pozitivního. Evropa je dnes levicová, což umocňuje hospodářská krize. Všichni hovoří jen o sociálních dávkách a dotacích.

Jak nastavit efektivní koordinaci hospodářských politik členských států EU?

Začít se musí rozpočtem a finančním plánováním EU. Pokud už do nich nějaké peníze plynou, je třeba ohlídat, aby se nerozfofrovaly na kohezní a zemědělskou politiku. Nejdále zašli Britové. Ti chtějí strategii promítnout do rozpočtové politiky a do přípravy nové finanční perspektivy. Kompromis však bude znamenat patlaninu se stejným výsledkem, jako byla obnovená LS z roku 2005. Tedy nulu.

(Autor: Martin Shabu)

« zpět na přehled článků