Článek

Kdy se rozjedete naplno?
Vlastně už zítra (otevřel si elektronický diář - pozn. aut.). Ráno porada, potom stranické grémium o sestavování kandidátky pro volby do Evropského parlamentu, jednání s šéfem jedné skupiny odborů... Vidíte, teď si uvědomuju, že ho budu asi muset zrušit. Zřejmě bych nestihl oběd se španělským velvyslancem a poté oficiální přijetí předsedy slovinského parlamentu, které zůstalo na mně, protože Petr Pithart je v zahraničí. Ještě večer v sedm mám jedno jednání, mezitím mě čekají desítky provozních věcí.

Jezdíte někdy do Senátu metrem či tramvají?
Asi vás překvapím, ale jezdím. Z Vinohrad to mám metrem na Malostranskou pět stanic, je to nejrychlejší spojení.

A nestojí vás ani korunu.
Jenže já si lístky kupuju. Tuhle jsem ho hrdě podstrkoval revizorovi, který ho vůbec nechtěl s tím, že mě zná, že jsem senátor a že tedy mohu jezdit zadarmo.

Rýpnou si spolucestující do senátora rádi?
Občas mě někdo osloví, hlavně teď v posledním roce, ale nestává se mi, že by byl někdo agresivní. Možná je to proto, že mám 193 centimetrů a 110 kilo (smích). Většinou bývají ta setkání povzbuzující, naprosto rozumím tomu, co říká Václav Klaus - že ho kontakt s lidmi nabíjí.

Nepošramotí koupě nového sídla ODS od lidí, kteří jsou spojeni s vytunelovanými peněžními ústavy, u veřejnosti zbytečně obraz vaší strany?
Ne.

Zaplatili jste sto miliónů korun společnosti Jánský vršek, jejíž jednatel byl odsouzen k podmíněnému trestu za krach První slezské banky. Dalším jednatelem Jánského vršku byl František Koch, který byl coby bývalý člen představenstva zkrachovalé Ekoagrobanky souzen kvůli podezření, že banku připravil o sto osmdesát miliónů. Vážně nepošramotí?
Nás zajímal hlavně ten dům a především - všechno proběhlo naprosto standardně. Jeden z lidí, o nichž hovoříte, se společností Jánský vršek nemá nic společného již několik let a ten, který nám dům prodával, nikdy nebyl odsouzen. Smlouvy jsou řádně ošetřeny, neudělali jsme nic, za co bychom se měli stydět.

Jenže víte, co si někteří lidé stejně řeknou - zase nějaké šmé.
Ten dům je po všech stránkách v pořádku, nevím, co ještě bych dodal. Připouštím ale, že byla chuť nás mediálně poškodit.

Co se vám při stěhování do této budovy ztratilo?
V kanceláři ODS jsem toho nikdy moc neměl, tu hlavní mám v Senátu. Já to mám vůbec trošku složité - několik kanceláří, několik bydlišť...

Do Prahy jste nedávno přestěhoval i rodinu. Chtělo se jí sem?
Nejstarší dcera bydlí v Ostravě, pracuje jako magistra v lékárně. Mladší studuje v Praze první ročník vysoké školy, šli jsme sem i kvůli ní, ale zatím si tady nezvykla. Nejlépe je na tom v tomto směru syn. Chodí do páté třídy, rychle si našel nové kamarády ve škole i v tenisovém oddílu.

A manželka?
No, zkouší se mnou po sedmi letech, kdy jsem byl často mimo domov, zase bydlet (úsměv). Každé stěhování je velká změna, ale myslím, že do našeho pražského bytu teď už chodíme skoro jako domů... A nebo jdeme do hospody.

Vy chodíte s manželkou do hospody?
(smích) Ano, občas. Máme ale velký rozpor. Moje žena chce, abychom chodili do hospod, kde je klid a já zase spíš vyhledávám hospodský ruch, takže volíme kompromis.

Stýská se vám víc po Ostravě, nebo po Vsetínu?
Ze Vsetína pocházím a ať jsem kdekoliv, tak stále poměřuji krajinu těmi kopečky. Javorníky, Beskydy... A Ostrava? Stýská se mi hlavně po lidech, po vazbách, které jsem tam získal. Tamní prostředí, přestože je velmi tvrdé, nekompromisní, mi bylo velmi blízké. Moje žena mi často říká: "Nezapomínej na Ostravu, tam tě lidi mají rádi." Rád a pokud možno co nejčastěji tam zajíždím.