Aktualita

Rozvoj jaderné energetiky = budoucnost naší civilizace

10.11.2010 | Sdílet

Celé znění příspěvku:

Vážení účastníci, dámy a pánové,

chtěl bych poděkovat organizátorům za pozvání a současně jim vyslovit uznání za odvahu pozvat zrovna mne, známého mnohdy nekonformními a politicky nekorektními názory na tuto seriozní konferenci. Nepochybuji o tom, že drtivá většina přítomných v sále je buď rozumem, nebo i srdcem zcela na straně dalšího rozvoje a užití jádra a v následujících vystoupeních se v tom budete vzájemně utvrzovat. I já jsem silným zastáncem rozvoje jaderné energetiky. Bylo to právě během mého vládního angažmá, kdy se zahájil proces IEA pro 3. a 4. blok JETE a příprava tendru, byl jsem to já, kdo prosadil společně se slovenským premiérem konání Evropského jaderného fóra v Praze a Bratislavě, byl to můj tlak na vznik společného podniku mezi Javisem a ČEZem na výstavbu v Jaslovských Bohunicích a jsem to já, kdo na domácí, evropské i globální úrovni viditelně jádro veřejně prosazuje. Nemíním vykrádat sám sebe a opakovat svá vystoupení z mnoha fór a konferencí. Můj postoj je zřejmý. Přesto, nebo právě proto si osobuji právo do této diskuse vnést pochybnosti, otázky, pojmenovat limity, související problémy a označit úzká hrdla. Nečekejte ode mne odbornou přednášku (to přenechám povolanějším), spíše laický pohled a impuls k diskusi.

V zásadě se dá hovořit v případě rozvoje jaderných technologií o následujících omezeních a limitech:

• geopolitických a strategických
• bezpečnostních
• politických
• vědeckých a technických
• kapacitních
• mentálních

Evidentně jde o vzájemně propojené a ovlivňující se faktory. Nicméně, v zájmu přehlednosti a metodologie jsem je označil odděleně. Dovolte mi ale úvodem vyjmenovat hlavní důvody, proč právě jádro je tím řešením pro budoucnost, proč si právě tato sofistikovaná, nákladná a pro mnohé diskutabilní technologie zaslouží absolutní podporu. Řečeno s Andrejem Sacharovem, proč je jádro zárukou naší svobody a demokracie. **Již v červnu 1978 totiž otiskl prestižní americký časopis The Bulletin of the Atomic Scientists, jeho článek: „Jaderná energetika a svoboda Západu“. Vyslovil v něm prorockou myšlenku: „Bude to ne nafta, ne plyn, ne uhlí, ne obnovitelné zdroje, ale jaderná energie, která Západu poskytne spolehlivý a dostatečný zdroj cenově dostupné energie. A tím zajistí jeho svobodu a nezávislost.“ **

Každé téma, které uchopí politici a učiní jej následně součástí svého ideologického arzenálu je předem odsouzeno k vyprázdnění, ke zničení a k ohlupování mas. Tak jako se nepotvrdily chmurné malthuziánské předpovědi Římského klubu ohledně vyčerpatelnosti zdrojů a jejich zásob, tak se časem stejně budeme ohlížet se shovívavostí na zpupnou ambici mocných tohoto světa zastavit jeho běh, postavit se proti jeho řádu a nevyhnutelnosti a zachraňovat Zemi před globálním oteplováním. Cena bude ale vysoká. Podotýkám, že jsem proti drancování přírodních zdrojů, že jsem proti destrukci životního prostředí a že vždy budu podporovat boj proti konzumerismu, plýtvání a proti naplňování hesla „po nás potopa“ a naopak horovat pro šetrnost, obezřetnost a odpovědnost. Realitou ale je, že musíme reagovat na mainstreamové přesvědčení o nutnosti masivních investic do ochrany klimatu. Naší společnou odpovědností je prosadit právě jadernou energetiku jako hlavní nástroj řešení, jako protiváhu uvízlých nákladů v neuvážených projektech, jako ideální kompromis při hledání vyváženého bodu v trojúhelníku priorit:

• bezpečnost a stabilita dodávek
• cenová a nákladová konkurenceschopnost
• ochrana životního prostředí

Do této kategorie patří i umělá diskuse o „obnovitelnosti“ jaderné energie. Odcituji mou reakci na dotaz, zda se dá považovat jádro za obnovitelný zdroj. Moje reakce, s nutnou nadsázkou byla: „Ano. Nicméně samotný pojem obnovitelný zdroj energie je hloupý a zavádějící. Je součástí postmoderního newspeaku a nepatří do odborné diskuse. Přistupuji-li na toto vymezení, dostávám se spíše do oblasti politiky a filosofie, než do oblasti fyziky a ekonomie, jako exaktních věd. Veškerá energie pochází z energie slunce a vzniká buď fúzemi, nebo štěpením. Bez hlediska času je obnovitelnost prázdná floskule. Obnovitelným zdrojem je tak i uhlí. Proto je jedinou možnou diskusí pohled na dostupnost, cenu, dodatečné náklady, či energie pro získání a náklady externalit. Z pohledu dostupnosti, ceny, relativní nevyčerpatelnosti i externalit je jádro obnovitelným zdrojem. Pro mne je daleko důležitější, že splňuje moje kriteria na “udržitelnost” a těmi je rovnováha mezi cenou, energetickou bezpečností (do které patří i dostupnost a zásoby) a ochranou životního prostředí, což jádro jako nízkouhlíkatý zdroj nepochybně splňuje. Sázím na “trvale udržitelnou” lidskou schopnost poznání a inovace. To je jediný skutečný obnovitelný zdroj energie“. Konec citace. Dodám, že z odborného pohledu se vždy jedná o transformaci z jedné, do jiné formy energie a nás zajímá pouze cena, bezpečnost a udržitelnost oné transformace.

Platí také a všechny studie to prokazují, že nejbezpečnější, nejlevnější a nejčistší energií je energie nevyrobená. Ano, úspory a zvyšování účinnosti jsou na prvním místě. Na místě druhém hydro elektrárny a jaderná energie. Pak dlouho nic a nakonec tzv. obnovitelné zdroje, carbon and capture storage a další módní vlny. Samozřejmě, že někde uprostřed je klasická, konvenční výroba z fosilních paliv, pod tlakem plateb za externality permanentně znevýhodňovaná. Existuje řada studií, ať je prezentovala IEA, nebo SNE-TP a plány, ať už se jmenují Blue Plan, nebo SET Plan Evropské Komise, či jinak. Všechny ale jasně ukazují na nutnost zvýšení podílu jádra na globálním energetickém mixu. Jaké jsou tedy překážky, limity a mýty, které ohrožují naplnění tohoto strategického cíle?

Geopolitická a strategická rizika

• technologická závislost
• regionální závislost
• palivová závislost
• politická závislost

Bezpečnostní rizika

• problémy s radiací
• proliferace jaderného materiálu
• ukládaní jaderného odpadu
• poruchy technologie
• teroristické útoky
• přírodní katastrofy
• zneužívání mírového využití jádra pro vojenské účely
• nedostatek disponibilních provozních kapacit
• neúměrné prodlužování životnosti stávajících bloků
• kvalita regulační autority

Politická rizika

• malá odvaha evropských elit učinit z jádra klíčové téma EU a všech podpůrných programů
• vnitroevropský souboj podporovatelů a odpůrců
• součást předvolebních bojů v jednotlivých zemích
• neuznání jádra jako bezemisního zdroje v rámci postkjótského procesu
• neschopnost politiků zvýšit akceptaci veřejnosti

Vědecké a technické limity

• malá koncentrace kapacit a zdrojů na zvýšení efektivity stávajících reaktorů
• využití vyhořelého palivy pro další zpracování
• nedostatek investic na výzkum reaktorů 4. generace
• malá odvaha investovat do razantní změny vzdělávacího systému a výchovy odborníků
• nízká výkonová variabilita dodávaných bloků
• technická nedostatečnost přenosových sítí a mnoho dalších, technicky řešitelných problémů

Kapacitní limity

• nedostatek zdrojů pro investice do R&D
• nedostatek zdrojů pro vlastní investice a jejich potenciální nenávratnost
• dramatický nedostatek vědeckých, výzkumných, inženýrských, projekčních, konstrukčních, technických, provozních a operačních kapacit !!!
• limitovaný počet a schopnost dodavatelů technologie plnit včas případný přetlak poptávky
• nízká schopnost případných subdodavatelů plnit náročné akreditační podmínky

Mentální limity

• nízká míra akceptace jaderné energie veřejností
• zneužívání černobylského syndromu
• ideologizace levicí a Zelenými
• vysoká míra vnímání rizika (50% evropské veřejnosti)
• obava z teroristických útoků, ze zneužití
• obava z likvidace radioaktivního odpadu
• více jak polovina rodin vidí u jaderné energie více rizik, než prospěchu
• 47% lidí je přesvědčeno, že jaderná rizika jsou podceňována
• pouze 14% podporuje zvýšení produkce
• 34% je pro snížení
• to, že je to u nás přes 70%, by nás nemělo uklidnit

Určitě jsem při tomto výčtu na něco důležitého zapomněl. Ani jsem se nesnažil o stanovení priorit a váhy jednotlivých problémů. Snažil jsem se označit bottlenecks výstavby nových jaderných zdrojů a tím zároveň ukázat směry aktivit pro jejich eliminaci. Drtivou většinu z nich jaderné autority znají a permanentně odstraňují. Já osobně vidím největší rizika a rezervy ve třech skupinách (ve skupině 3, 5 a 6, tj. v záležitostech týkajících se politiků, kapacit a veřejnosti) identifikovaných rizik. Všechna jsou ovlivnitelná dobrým vládnutím a kvalitními politiky. Právě proto jsou nejcitlivějšími body s těžce odhadnutelným výsledkem. I proto je dobře dostat politiky pod tlak a argumentačně je vybavit pro jejich práci. Proto je dobré se takto setkávat. Současně bych tímto chtěl poděkovat českým expertům a odborníkům, kteří se podílejí minimálně na evropském poli na této práci, jmenovitě Daně Drábové a Františku Pazderovi, aniž bych tím chtěl kohokoli opomenout. Přeji nám všem překonání všech předpokládatelných i nečekaných hrozeb a limitů, přeji jaderné energetice a jaderným energetikům úspěch, těším se někdy příště a děkuji za vlídné vyslechnutí. Pěkný den.

« zpět na přehled aktualit