Aktualita

Obezřetnost, úspornost a racionalita - Energy Efficiency Business Week 2010

23.11.2010 | Sdílet

Plné znění příspěvku:

Obezřetnost, úspornost a racionalita

Děkuji za pozvání a možnost vystoupit v prvním bloku této prestižní a letité konference. Jsem rád, že už tu nemusím vystupovat jako politik, ale znovu jako energetik. Pokusím se odpovědět na otázky, které si klade i tato konference, aniž bych se ješitně tvářil, že jsou to odpovědi jediné.

1. Do jaké míry je pro nás závazná Evropská energetická politika?

Myslím, že se dá obecně souhlasit s třemi hlavními cíli evropské energetické politiky, a těmi jsou: • Cenová a nákladová konkurenceschop­nost, nepodvazující ekonomický rozvoj

• Bezpečnost dodávek, myšleno technicky i geopoliticky

• Ochrana životního prostředí, myšleno nikoli jako zpupný souboj s přírodou, ale návrat k obezřetnosti a šetrnosti, přeloženo do jazyka dnešní konference – účinnosti a úspornosti.

Obávám se, že hlavní směr evropského energetického myšlení opustil fyziku a ekonomii a opírá se více o politiku a ideologii. Výše uvedené tři hodnoty a limity nemají dnes v EU stejnou váhu. Pomíjím to, že EU má jakýs takýs jednotný názor na interní energetickou politiku, kde si nicméně „big guys“ prosazují pro ně výhodné podmínky, případně odstraňují nevýhody (tlak na boj s globálním oteplováním, emisní povolenky, sjednocení energetických daní apod.), ale absolutně rezignovala na politiku externí. Velké země a velcí hráči totiž preferují přímé, bilaterální a dlouhodobé kontrakty a na nějakou společnou evropskou politiku kašlou v zájmu svého národního zájmu. Smyslem českého přístupu musí být totéž. Prosazovat náš národní zájem, preferenci našich domácích zdrojů, sledovat hlavní směry, nikoliv otrocky rozpracovávat Evropskou politiku do národní. Nejsme už v RVHP, že? Česká energetická koncepce by měla zdůraznit to, co považuje za výhodné a upozadit oblasti, kde jsme v nevýhodě – na to má plné právo. Na to navazuje potřeba otevřeně hájit svůj přístup (a nikoliv za každou cenu jen vše vetovat a typicky česky švejkovat). S tímto novým přístupem, tj. otevřeným hájením našich zájmů začala česká vláda po mém nástupu a pokračovala hlavně v době našeho předsednictví.

Možná jste si mnozí všimli, že já osobně jsem považoval bývalé moratorium na diskusi o jaderné energii v Evropské komisi za nepřijatelné a svým jednáním jsem se při všech příležitostech zasazoval za to, aby se tato otázka otevřeně diskutovala. I proto jsem prosadil Evropské jaderné fórum. Nejde mi o to, aby jaderná energie dostala zelenou za každou cenu. Pokud ale politici v EU nebudou brát zvýšení akceptace jádra veřejností za svou prioritu, pokud budou zneužívat toto téma k mezinárodnímu i vnitropolitickému boji, pokud budou nabíhat na mediální, umělá témata, jako je např. ukládání vyhořelého paliva, hrozí nám bezprecedentní závislost na importech a ztráta nezávislosti a svobody.

V době českého předsednictví se nám podařilo odblokovat letitý problém liberalizace trhu s plynem a elektřinou. V cestě stál požadavek neoblomného Evropského parlamentu na úplné, tedy vlastnické oddělení sítí od výroby energie. Funkčně sice správné, ale pro nás poměrně nebezpečné. Odborník rychle vytuší, kdo by sítě ČEZu a Transgasu při povinném prodeji velmi pravděpodobně také koupil. Rozhodně by to nepřispělo k naší energetické nezávislosti a bezpečnosti. Složitým jednáním se za českého předsednictví podařilo dohodnout ústupek Evropského parlamentu – účetní a manažerské, ale nikoliv vlastnické oddělení sítí, výměnou za příslib podpory Evropského parlamentu ve věci spolupráce na rychlejším snižování energetické náročnosti v budovách.

To je ale přesně to, co Česká republika potřebuje: neplatit za drahé a importované energetické zdroje, ale zaměstnat naše lidi a naše firmy na zavádění energeticky úsporných technologií, technologií zvyšujících účinnost a snižujících energetickou náročnost. Dnes již schválená nová směrnice o energetické náročnosti budov je na pořadu třetího dne této konference. Kdo má pocit, že jsme podpořili něco nerealizovatelného, může se tam dozvědět, že již dnes umíme postavit budovy s násobně nižší spotřebou energie, pro uživatele jednoznačně ekonomicky výhodnější.

Na úspory je třeba pohlížet, jako na nejvýznamnější zdroj energie, který tato země vlastní. Je to energie nejlevnější, nejčistější a nejbezpečnější. Při jasné národní strategii je potenciál úspor až 1 Hexa Joule ročně. I z hlediska snižování emisí jsou úspory nejefektivnějším zdrojem. Před jádrem, výrobou z vody apod. Jakkoliv skepticky budeme pohlížet na obrovské úsilí EU v oblasti změny klimatu, samotné snižování emisí skleníkových plynů (s kterým se vždy pojí i snižování ostatních polutantů v atmosféře) může mít svůj smysl, jen pokud je prováděno s ekonomickou racionalitou. Pro českou energetickou koncepci je pak klíčová otázka, zda se nevydat spíš cestou úspor, než budování obnovitelných zdrojů. Nebylo správné dát naší legislativou stejné šance všem obnovitelným zdrojům a nehledět na specifika našeho státu. Předepsat stejnou podporu zdrojům na biomasu, jako větrné energetice, či fotovoltaice, pro které u nás jsou jednoznačně horší podmínky, než v některých jiných zemích EU, zavání dobou dávno minulou, kdy měli všichni předepsaný jednotný zisk. Bylo to tuším 5%. A to jsme zapomněli na jádro. Vedle šedé kůry mozkové je to pro mne jediný trvale udržitelný zdroj.

Moje vláda zdědila jeden z nejhorších zákonů o obnovitelných zdrojích mezi zeměmi EU. Jsme šampióni. Nebo spíš smutní hrdinové. Zákon, který zavedl striktní pravidla pro výpočet regulované ceny elektřiny z OZE a zároveň řekl, že když investorům poklesnou z roku na rok významněji investiční náklady, musí mu odběratelé zaplatit vyšší zisk, aby příliš nepoklesla regulovaná cena a investor měl dostatečné jistoty ve svém podnikání, byl morbidní. Dnes se zdá neuvěřitelné, že přesně takhle byl zákon v roce 2005 napsán a naneštěstí jej Poslanecká sněmovna při projednávání svými pozměňovacími návrhy ještě zhoršila. Přesto, že hlavní problém spočívá v zákoně samotném, jsem přesvědčen, že některé instituce mohly udělat víc. Speciálně Energetický regulační úřad. Po prostudování všech souvislostí nešťastně přebujelé fotovoltaiky si troufám tvrdit, že pokud by má vláda v prvním kvartálu 2009 nebyla ztratila důvěru Parlamentu a mohla dále pracovat, dokázali bychom reagovat určitě rychleji. Dnešní hysterická reakce Nečasovy vlády a Parlamentu jenom prohloubila smutný fotovoltaický příběh a po neschopnosti Fischerovy vlády zastavit sebevražedný boom ohrozila nejen důvěru v ochranu investic, ale i ve standardnost naší země. Finanční i morální škody jsou nevyčíslitelné. Opusťme ale lkaní nad energetickou politikou a vraťme se k tématu zdrojů výroby.

2. Kde je česká energetika z hlediska zdrojů dnes?

• výroba elektřiny v oblasti základního zatížení je založena na domácím uhlí a jaderné energii

• možnosti vodních toků České republiky jsou téměř vyčerpány a případné nově vybudované vodní elektrárny nemohou mít rozhodující vliv ve výrobě elektřiny, ačkoliv lokálně mohou přinášet užitek

• část uhelných elektráren je využívána i v proměnném zatížení a jen ve špičkových elektrárnách je využíván plyn

• značná část poptávky po teple (asi 50 %) je kryta systémy centralizovaného zásobování teplem. Jako zdroje tepla v těchto systémech slouží hlavně uhelné teplárny v kombinované výrobě elektřiny a tepla, nebo plynové výtopny spalující plyn. Jen malá část tepla je zajišťována odběrem z některých uhelných a jaderných elektráren

• decentralizované zásobování teplem je zajištěno dodávkou uhlí a plynu k místnímu spalování v malých kotelnách, v menší míře je pro tyto účely využíváno i teplo získávané přeměnou z elektřiny a z malých obnovitelných zdro­jů

• automobilová doprava je obdobně jako ve zbytku EU založena na využití benzínu a nafty, jen ojediněle je využíván plyn

• stávající železniční doprava je téměř plně elektrifikována, přesto s dobudováním koridorů je možné očekávat zvyšování nároků na zásobování elektřinou a zejména na spolehlivost dodávky

• letecká a námořní doprava se podílí na spotřebě uhlíkatých paliv okrajově

• část prvotních/pri­márních energetických zdrojů je využívána jako surovina pro zpracovatelský průmysl.

3. Kam se bude posouvat zdrojová základna v následujících letech, pokud se nezblázníme?

• Výroba elektřiny v základním zatížení bude postupně přecházet z uhlí na jadernou energii. Velikost potřebného instalovaného výkonu v jaderných elektrárnách bude ovlivněna zejména velikostí průniku elektřiny do teplárenství a dopravy a vývojem v oblasti distribučních a přenosových sítí. Jinými slovy, bude to záviset na strmosti růstu poptávky po elektřině. A také na potřebě, či ochotě prolomit stávající limity těžby…

• Tento přechod bude do roku 2050 doprovázen potřebou optimálního způsobu využití stávajících uhelných elektráren v režimu proměnného zatížení.

• V maximální možné míře bude zřejmě výhodné využít elektráren v základním zatížení k odběru tepla pro dodávky do systémů centrálního zásobování teplem. Rozhodující přitom bude ekonomická vzdálenost pro dodávky tepla v nových podmínkách a schopnost výstavby případných horkovodů. V určitých městských aglomeracích půjde i o kombinaci s možností využití dodávek chladné vody pro klimatizační systémy.

• Výstavba nových elektráren pro částečné, či špičkové zatížení by měla být zastavena nebo silně omezena a ke krytí těchto potřeb by mělo být využito součinnosti tepláren/teplá­renství, případně dopravy a také akumulačních energetických systémů.

• Spojovacím prvkem pro využití možného spolupůsobení různých energetických systémů bude rozvoj Chytrých sítí (Smart Grids) v novém, vzájemně se doplňujícím, promyšleném pojetí.

• Orientace na jadernou energetiku bude vyžadovat maximální zapojení do činností Evropských průmyslových iniciativ v oblasti jaderné energetiky:
o vývoj rychlého reaktoru
o iniciativy na podporu provozu / výstavby pokročilejších a pokročilých jaderných reaktorů
o iniciativy pro rozvoj oblasti kombinované výroby elektřiny a tepla

• Využití obnovitelných zdrojů, konkrétně větrných elektráren a fotovoltaických elektráren pro hromadné získávání elektřiny z větrné a sluneční energie je v ČR zcela nevhodné z ekonomických důvodů. ČR nemá vhodné klimatické podmínky, které by nabídly účinnou a dostatečnou náhradu současných zdrojů (uhlí a uran) větrnou a sluneční energií. Proto předpokládám posílení získávání elektřiny v základním zatížení z jaderné energie, s nízkou variabilní složkou výrobních nákladů, bez emisí CO2 a s dostatečnou bezpečností dodávek paliva. Ekonomicky konkurenceschopné náklady slunečních a větrných velkoelektráren, zajišťujících srovnatelný objem elektřiny a srovnatelný součinitel využití výkonu by musely klesnout pod 0,15 Kč/kWh, což je v podmínkách ČR neuskutečnitelné.

• Nevylučuji přitom uplatnění decentralizovaných, malých větrných/slunečních elektráren jako doplňující zdroj pro krytí lokálních požadavků proměnného zatížení v distribučních soustavách ve spojení s možností akumulace a regulace dodávané energie podle potřeb distribučních dispečinků. Ideální budou malé ostrovní soustavy s vlastním principem skladování, ať už v přečerpávacích elektrárnách, nebo v jednotkách kombinované výroby tepla a elektřiny a s vlastním rezervním výkonem získaným konvenčním způsobem.

• Využití možností malých vodních elektráren, jako doplňujícího zdroje získávání elektřiny, zejména v kombinaci s využitím potenciálu akumulace a přečerpávání, je možné a může být užitečné.

• Spalování biomasy a odpadů by mělo být, z hlediska získávání elektřiny, ponecháno sektoru teplárenství, tak aby se minimalizovaly náklady na dopravu a reálně se využívaly možnosti regionálních zdrojů biomasy a bio-odpadů.

• Veškeré nárůsty spotřeby budou pokryty úsporami, zvýšenou účinností, změnou struktury české produkce a nižší energetickou náročností.

Poprvé jsem byl na konferenci Energy Efficiency Business Week někdy před 17ti lety a nemusel jsem za celou dobu významně měnit své názory. Proto se na závěr vrátím k problematice, které se tato konference věnuje už cca 20 let. K úsporám. Chybí nám národní strategie. Neumíme a asi ani nechceme úspory příliš centrálně řídit. Vždyť je to vlastně taková „nevýroba“. Je to velice diversifikovaná aktivita, tisíce různých akcí v celém spektru výrobců i uživatelů energie. Pokud má ale člověk, nebo jiný ekonomický subjekt motivaci a ekonomický zájem, chová se obezřetně a úsporně. Vláda může jen vytvářet dobré podmínky. Ale také může jít příkladem na majetku, který přímo obhospodařuje. Příkladem země, která to umí, je Thaiwan. Obrovské zdroje do výzkumu, jasný závazek úspor 2% ročně a leadership prezidenta Ma, koncentrovaný do jednoduchého, ale výmluvného sloganu tří „R“. REDUCE, RE-USE, RECYCLE!!! To je cesta. Jsem trochu skeptický při hledání českého nositele takto silné vize. Připravme mu na této konferenci silné teze, dejme mu společně silnou podporu a pojďme ho společně hledat. Děkuji Vám za pozornost.

« zpět na přehled aktualit