Aktualita

5. Energetické fórum - Energetická politika v Evropě: byznys a politika

9.11.2010 | Sdílet

Plně znění příspěvku:

Energetika jako měřítko kvality politiky a trhu

Motto: Energie je život. K tzv. přirozené smrti organismu dochází v důsledku degenerace životodárných baterií – mitochondrií.

Vývoj živých organismů od nižších směrem k vyšším provází neustále se zvyšující spotřeba energie. Stejně je tomu u civilizací – čím vyspělejší společnost, tím větší zdroje energie je schopna aktivovat a využívat. Můžeme a musíme snižovat energetickou náročnost jednotlivých procesů. Můžeme a musíme šetřit. Líbí se mi heslo thajwanského prezidenta Ma Ying-jeou – REDUCE, REUSE, RECYCLE. Nejlevnější, nejbezpečnější a nejekologičtější energie je ta nevyrobená. Jsem proti drancování přírodních zdrojů, jsem proti plýtvání, jsem proti konzumerismu, jsem proti vysoké, nesmyslné spotřebě a proti destrukci prostředí kolem nás. Ale celkově bude třeba stále více energie, abychom uspokojili základní potřeby a navíc nároky zvyšující se kvality života občanů. A to jak u nás, tak daleko více v rychle se rozvíjejících zemích třetího světa. Pokládám za politicky sebevražedné a prakticky nerealizovatelné nutit občany, aby zchudli a měli se hůře. Pokládám ale za neomluvitelné, abychom bránili vyšší kvalitě života lidem v Africe, Asii a Latinské Americe. Pravdou je, že krize nás přinutila přehodnotit celou řadu letitých klišé, změnila vzorce našeho chování, ukázala nám smrtící cestu života na dluh. Nicméně představa, že můžeme do budoucna naši celkovou spotřebu snižovat, je zelená utopie. Poroste počet obyvatel, poroste spotřeba primárních zdrojů, poroste spotřeba elektřiny, a pokud se nic nezmění, porostou úměrně tomu i emise znečištění.

Existuje totiž jediný způsob, jak zařídit snížení spotřeby – zavést diktaturu. Už jsme po 11. září zavedli diktaturu v dopravě a velmi neradi ve jménu vyšší bezpečnosti obětováváme část naší svobody a podstupujeme ponižující procedury. Chtěli bychom ve jménu záchrany planety zavést diktaturu i v energetice. Ostatně noční pohled z letadla na Korejský poloostrov jasně dokládá, co tím míním. Zatímco kapitalistická Jižní Korea září mnoha světly, komunistická Severní Korea tone v naprosté tmě. Jeden národ, dva systémy, diametrálně odlišná schopnost získat a využívat energii.

Omlouvám se za poněkud filosofický úvod. Chci říci toto: existuje jasná souvislost mezi svobodou, kvalitou vládnutí, tržní výkonností a spotřebou energie. Ale také mezi zvyšováním životní úrovně a odpovědností za životní prostředí. Použiji trochu básnického obratu: čím více vaše země září do noci, tím má zřejmě lepší politiky a byznysmeny. Ten, komu se to nelíbí, nechť se odstěhuje do Severní Koreje, nebo na jinou planetu.

Nechci samozřejmě tvrdit, že energetika je jediným, či snad dokonce vyčerpávajícím měřítkem kvality demokracie a trhu. Nicméně my tu mluvíme o energetice, politice a byznysu a ta souvislost mezi nimi tu nepochybně je.

Co tedy potřebujeme, aby naše města i nadále přívětivě svítila do temnoty, abychom při otočení vypínačem rozsvítili světlo, abychom nemuseli po ulicích chodit s rouškami na tváři? Abychom si uchovali, speciálně ve střední a východní Evropě naši svobodu a naše hodnoty? Dnes. Zítra. Pozítří. Za padesát let. Navždy. Je Evropská Unie společně a jednotně schopna bez ideologického balastu, frází a nových náboženství čelit výzvám 21. století a produkovat bezpečnou, cenově konkurenceschopnou a životní prostředí neohrožující energii? Uvědomuje si evropská vrcholová reprezentace geopolitická rizika, hrozbu závislosti na importu energií, ohrožení nezávislosti a svobody? Máme všichni na mysli, že po krachu summitu v Kodani a současně velmi vlažném přístupu velkých producentů emisí CO2 k jejich snižování se ještě více rozevírají ekonomické nůžky a snižuje se naše konkurenceschop­nost? Nezapomněli jsme tak trochu na staré dobré ctnosti? Na obezřetnost, šetrnost, zdravý selský rozum? Nezapomněli jsme na starý dobrý kapitalismus? Velmi rád bych na všechny tyto otázky odpověděl ano. Obávám se, že to není možné. Možná, že nám právě tato konference napoví…

Pokud by měla společná energetická politika EU být podobna té zemědělské, být umělá jako Lisabonská strategie, být nebezpečná jako z poslední doby řešení finanční a ekonomické krize, či být morálním hazardem jako podoba „pomoci“ Řecku, tak to ať radši nevznikne. Přesto, nebo právě proto ji potřebujeme. Každý si ale pod termínem Společná energetická politika představuje želbohu něco jiného. Pro nás ve střední Evropě to je jednotný přístup k Rusku, pro staré země stanovení závazných limitů a cílů. Pro nás je to deregulace a debyrokratizace, pro některé další je to zavádění nových daní, regulací a všeobjímajících úřadů. Co je tedy tím nejmenším společným jmenovatelem? Co tedy je na politicích a jakou roli mají sehrát byznysmeni?

Vážně, co je tedy hlavní odpovědností politiků a politických struktur?

• Kvalitní národní energetická koncepce s dostatečným výhledem a realistickým odhadem spotřeby a možných zdrojů, s důrazem na využití těch domácích
• Jednotná evropská energetická politika (vztah vůči Rusku a třetím stranám, reakce na pipeline diplomacy).
• Zohlednění strategických ohledů a okolností – bezpečnost dodávek, diverzifikace zdrojů, dopravních cest, důraz na přirozené domácí zdroje a vyvážený energetický mix
• Podpora energetické infrastruktury, propojení i ostrovních soustav, přeshraniční profily a budování společného evropského trhu s energiemi. Kde končí liberalizace a začíná monopolizace? I tato otázka nás bude trápit.
• Efektivní regulace národního a evropského trhu, odstranění zbytečných regulačních orgánů
• Rozumná implementace energeticko-klimatických balíčků s důrazem na udržení konkurenceschop­nosti, na energetickou bezpečnost a zajištění stabilních dodávek laciné energie. Sázka na low-carbon technologie
• Podpora R&D, tlak na demonstrační projekty, urychlení inovačního cyklu tržními nástroji – tzv. technology push & market pull princip, stimulace privátní sféry k investicím do výzkumu
• Správná, ideologicky neutrální definice externalit, zvýhodnění čistých zdrojů, a to pouze tržně konformními nástroji (zdanění podle objemu škodlivých emisí – nejen CO2). Nahrazení pojmu OZE pojmem čistý (nízkoemisní) zdroj. Ne všechny obnovitelné zdroje jsou se všemi externalitami čisté a ne všechny čisté zdroje musí být nutně obnovitelné.
• Hluboká a cílená strukturální změna vzdělávacího systému. Chybí nám tisíce vědců, výzkumníků, inženýrů, techniků, projektantů, pracovníků. Odhadujeme, že jen u nás se jedná o 15000 chybějících odborníků.
• Rehabilitace a masívní politická podpora jádra jako jediného skutečného řešení nárůstu spotřeby, zvyšování akceptace jádra veřejností
• Koordinace mezi Evropou a USA, prosazování společných zájmů, zejména v Asii, např. pomocí IEA

Jaká je role byznysu?

• Maximální tlak na odstranění deformací trhu a cenových distorzí, na redukci regulací a ideologickými preferencí ala dnešní smutný fotovoltaický příběh v ČR. We are the champions. Ale za jakou cenu? Za vyrobenou elektřinu za dvacet let v hodnotě 50 mld. Kč, zaplatí spotřebitelé zhruba 10× více prostřednictvím daní a přímých plateb. To by zaplatilo celou důchodovou reformu. Negativní zprávy říkají politici vždycky v pátek odpoledne. Takto před několika týdny německá administrativa nesměle sdělila, že jenom pro příští rok se na podporu OZE počítá s dotací 16 mld. Euro!!! Bůh ochraňuj naše nástupce!
• Zpřetrhání vazeb mezi velkým energetickým byznysem a regulátory – viz Hayek „kapitalismus musí být chráněn i před kapitalisty“. Nebo totéž jinak : „I am pro-market, not pro-business“.
• Silné a předvídavé firemní plánování – samozřejmě závisí na dlouhodobé předvídatelnosti vládních politik
• Zajištění dostatku soukromých investic do energetiky – spojité nádoby, čím důvěryhodnější a stabilnější politika, tím větší ochota investorů, čím více soukromého vlivu v politice, tím menší manévrovací prostor státních regulovčíků
• Soukromé investice do vědy a výzkumu, do nových zdrojů energie – rovněž závisí na kvalitě pravidel stanovených vládou, firmy musejí vědět, že se jim tyto investice dlouhodobě vyplatí
• Dobrá vůle energetických a průmyslových firem k dobrovolným závazkům vůči životnímu prostředí, abychom se vyhnuli pro všechny strany nákladné zbytečné regulaci. Stanovení jednoduchých, závazných a předvídatelných limitů.
• Hledání úspor v průmyslové výrobě, automobilové dopravě a stavbách budov
• Budování chytrých sítí – Smart grid

Shrnutí: Evropa musí být v oblasti energetiky

• Maximálně soběstačná – domácí zdroje, nové zdroje, jádro
• Maximálně jednotná – společný postup vůči třetím stranám, efektivní spolupráce s USA na společných zájmech, solidarita a odmítnutí separátních dohod
• Maximálně tržní – společný trh s férovými pravidly a kvalitní infrastrukturou

Fungující energetika jistě ještě neznamená, že je v politice a byznysu vše v pořádku. Jisté podstatné měřítko to však je. A také měřítko velice názorné a přísné. Na Bledském fóru jsem řekl: „máme a musíme mít v energetice jedinou jistotu, jediný závazek, jediný cíl. Když otočíme vypínačem, musí se rozsvítit světlo. Na druhé straně to nesmí znamenat, že na tento zázrak budeme šetřit pět let… Dokud tomu tak bude, tak evropská politika a byznys neselhaly.

« zpět na přehled aktualit